Máme nebeskou vlast. V jistém smyslu je však příliš těžké ji milovat – neznáme ji; a především je v jistém smyslu příliš snadné ji milovat – můžeme si ji představit, jakou chceme. Hrozí, že budeme pod tímto pojmenováním milovat smyšlenku. Pokud je láska k této smyšlence dostatečně silná, každá ctnost je pak snadná, ale také bez hodnoty. Milujme zdejší vlast. Je skutečná; vzdoruje lásce. Bůh nám ji dal, abychom ji milovali. Chtěl, aby milovat ji bylo obtížné, ale možné.
(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Formy implicitní lásky k Bohu)