Ukoj mou žízeň po existenci! Až do nejniternějších hlubin Středu Tvého Srdce, přitáhni mě! Čím hlouběji se s Tebou, Mistře, setkávám, tím univerzálnější je tvůj vliv. Díky této povaze budu moci v každém okamžiku posoudit, jak dalece jsem v Tobě pokročil. Až si všechny věci kolem mne ponechají svou chuť a obrysy a já je přesto uvidím rozptýlené tajemnou mocí do jediného prvku, nekonečně blízkého a nekonečně vzdáleného, až budu uvězněn v žárlivém ústraní Boží svatyně, a přesto budu cítit, jak se volně toulám oblohou všech tvorů, pak budu vědět, že se blížím k ústřednímu místu, kde se srdce světa vlévá do sestupující záře Božího Srdce.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)